Rodič je pro nás kdokoliv, kdo dítěti věnuje péči a lásku. Nehledíme na věk, vzhled, pohlaví ani orientaci. Ukazujeme realitu se všemi klady i zápory. Víme, že spokojenost miminka jde ruku v ruce se spokojeností rodiče. Kendamil pomáhá toto oboustranné štěstí udržovat.
Děkujeme, že jste nám ukázali reálné situace z vašeho rodinného života, kterými byste se normálně na Instagramu nepochlubili. Bez filtrů a bez úprav. Protože i takové chvíle k rodičovství patří a nic to nemění na tom, jak moc své blízké milujeme. Těší nás, že jste nám pomohli tuto myšlenku rozšířit a zůstáváte #RodičemBezFiltru.
Na svůj instagramový profil nahrajte video nebo fotku, ve kterých ukážete opravdové situace z vašeho života.
Možná je to několik dní nemyté nádobí, hračky rozbordelené po celém domě, nebo třeba zmačkané prádlo smutně koukající z pračky…
Určitě nemusíme napovídat, sami to moc dobře znáte.
U příspěvku použijte hashtag #RodicemBezFiltru a označte náš profil @kendamil_cz. Následně vybereme 5 výherců, kteří od nás dostanou voucher na náš e-shop v hodnotě 2 500 Kč.
Zkontrolujte si také prosím, zda máte soukromý nebo veřejný profil. Pokud máte profil uzavřený, váš soutěžní příspěvek bohužel neuvidíme.
Příspěvky můžete publikovat od 1. do 20. 11. 2022.
Další fotky najdete na Instagramu pod hashtagem #rodicembezfitru
Pavlína nebyla z těch, které se už odmalinka těší na to, až se jednou stanou maminkou. Během dospívání byla dokonce přesvědčená, že děti nejspíš nebude chtít vůbec. „Ve 23 letech jsem ale potkala Járu. S ním se všechno změnilo a naším přáním teď je, aby měl Jaroušek ještě další dva sourozence,” směje se.
S manželem je pojí nejen láska k dětem, ale i k tetování – Jaroslav je dokonce tatér. A jejich vlastní tetování někdy pobuřují okolí. „Kolikrát od lidí na ulici slýchám: ‚podívej se na ně‘ nebo ‚chudák dítě‘ a podobně. Přitom obrázky na těle přece nejsou známkou špatné výchovy nebo toho, že malý dostává málo lásky,” kroutí hlavou Pája. Nám takovou samozřejmost vysvětlovat nemusí. A vám?
Tereza s Vendulou se seznámily přes internet. Ani jedna nehledala vážný vztah, od první schůzky se od sebe ale už nehly. Od té doby uplynulo skoro 14 let. Procestovaly spolu kus světa, kde si mimojiné potvrdily, že se skvěle doplňují i v krizových situacích, a nakonec se rozhodly založit rodinu.
„Snažily jsme se otěhotnět několik let. Zkoušely jsme to postupně, souběžně, na střídačku, s pauzami na nutné gynekologické operace. Různými způsoby, s různými dárci. Prožily jsme několik krátkých těhotenství, prošly neúspěšným pokusem adoptovat…“ líčí dlouhou cestu Vendy. Do toho všeho musely okolí vysvětlovat, že děti nemají ne kvůli tomu, že jsou lesby, ale kvůli tomu, že se zkrátka ani jedné nedaří počít. „A pak se stal zázrak, já otěhotněla a v srpnu 2021 porodila krásnou, zdravou holčičku,“ usmívá se Tereza. A Vendy s Olivkou s ní.
Jeden Honza pracuje jako kadeřník, druhý se věnuje péči o pleť. Jsou nejen životními partnery, ale mají i společný byznys. Před pár lety zrekonstruovali a rozšířili svůj kosmetický salon a veškerou energii věnovali do budování úspěšného podnikání. Současně s tím se rozhodli projít adopčním kurzem, protože věděli, že jednou budou chtít založit rodinu.
„Všichni nás upozorňovali, že na dítě budeme čekat několik let a taky se nemusíme dočkat vůbec,“ líčí Honza. „No a 10 dní po skončení kurzu nám volali, že pro nás mají čerstvě narozenou holčičku. Neváhali jsme ani chvilku, i když jsme doma pro miminko neměli vůbec nic a veškerou výbavu museli pořídit během pár dní,“ vzpomínají na hektické začátky, které ale rozhodně stály za to.
Zuzka s Enosem se seznámili jako dnes už mnoho párů – přes internet. Enos v té době studoval v Praze, Zuzka žila ve svém rodném městě u Příbrami. Po prvním úspěšném rande následovalo mnoho dalších a postupně začali budovat společný život. „Na začátku jsme bojovali hlavně s institucemi jako jsou pošta, úřady, nemocnice. Všude jsme museli kvůli jazykové bariéře chodit spolu. Dnes už je to lepší, ale před 12 lety nebyli lidé moc zvyklí a ochotní komunikovat s cizincem,“ vysvětluje Zuzka.
„Náročnější to bylo i s mými rodiči, kteří anglicky také neumí,“ doplňuje ještě. Enos se ale mezitím naučil česky a doma tak přepínají mezi češtinou, angličtinou a svahilštinou. To aby se Matteo a Mildred pro změnu domluvili se svými prarodiči z Keni, kam rádi jezdí na návštěvu, kdy to jen jde. „Po měsíci už se ale těšíme domů na segedín,“ uzavírá Enos se smíchem.
Silvie byla ve 38. týdnu těhotenství, když si díky samovyšetření našla bulku v prsu. „Moje doktorka mě ihned poslala na sono, ale nic se neprokázalo, takže jsem zůstávala klidná a užívala si konec těhotenství. Všichni si mysleli, že se jedná pouze o laktační cystu,“ popisuje. Bulka ale rostla dál, lékaři proto Silvii 3 týdny po porodu provedli biopsii a následně oznámili, že má zhoubný nádor. Krátce na to absolvovala první chemoterapii.
„Musela jsem přestat kojit, což pro mne byla jedna z nejtěžších věcí. Řekla bych, že snad horší než celá diagnóza.“ Několikaměsíční náročná léčba naštěstí zabrala a díky obrovského podpoře manžela nakonec extrémně obtížné období jako rodina ustáli a váží si každého společného momentu.
Otec samoživitel, dvě maminky, starší sourozenec nebo třeba prarodič. Stereotypní obrázek univerzálního rodiče u nás neexistuje.
Rodičovství nezlehčujeme, souhlasíme, že je náročné. Ale taky věříme, že dítě můžete nakrmit třeba po zdolání horské túry nebo během pracovní porady.
A také je to pěkná fuška. Na nikoho neklademe nerealistická očekávání, naopak vycházíme z vašich příběhů. Se všemi vzestupy i pády.
